Věci ze šuplíku

Ale ne na dlouho.

Jenom na dnešek.

Teoreticky možná i na noc, na pokecání s kamarádama a na několik tajných objetí s panem Amundsenem. (I když – to asi ne. Už ho nemám ráda. A pouštět si ho k tělu jen tak, proč, že?)

Prakticky ale nevím – ten pes, ten pes. On se beze mě ani nehne. A tahejte ho do baru, žejo. To dělají jenom idioti. Mý zvířátka potřebujou klid. (I když jsem toho parchanta do tří do rána chovala a nechala se okusovat. Dokonce na mě skákal a vrčel. I pokus o štěkot proběhl, ale zatím to pořád zní jako když kráká vrána. Na polích někde nad Blažimí. )

No nic, prohodím pár informací s mámou (díra do hlavy), která mi mezi jednotlivými srky již vychladlý kávy nasbírá meruňky a narve něco do polifky, zkontroluju brášky a vykouřím s nima kalumet, vyslechnu si stesky (nebo pochvaly?) švagrových a nalokám se krásně čerstvýho vzdoušku.

A pocourám Mostem. Už jsem tam nebyla dlouho, moc dlouho. Stýská se mi.

V noci jsem měla takovej divnej sen.

Napíšu o něm později.

Pojedu opatrně. 

Hezkej víkend vám všem, čumáčci!