Věci ze šuplíku

Ale tušila jsem, že nic nenajdu, ona je opatrná.

Bané, apríííl, tak to vůbec není!

Nemám co hledat, Zuzka není žádnej kurevník (kurevnice?), jsem si jistá tím, že mě miluje, a že by se pro mě nechala rozkrájet.

Heč!

Normálně mě, jako vždycky, když je blbej tlak, nebo když musím pracovat, rozbolela hlava, tak jsem hledala algifenový kapky, ty mi pomáhaj (a nelepěj se mi na stěnu žaludku jako nějakej prášek). A jelikož zmizely z poličky, kde se ponejvíc válej, šla jsem najisto.

Domnívám se, že nad obsahem a různorodostí léčiv, přítomnejch v Zuzčiný tašce, by nejedna skladnice v lékárně zbledla závistí.

Panečku, to je zásobička!

Tyvole, co má todlecto znamenat, tys vykradla apatyku, né?, zeptala jsem se jí, když dokonce i mě překvapilo, co všechno tam od minule přibylo, a když jsem se ani po půlhodině hledání nedobrala svýho léku.

To už jsem hrabala ve druhý kapsičce, a ta taška jich má nejmíň pět!

Odvětila, že tohle všechno potřebuje, a ať jí v tom probůh neudělám binec.

Abyste teda taky měli představu, co s sebou nosíme, kdybyste něco z toho akutně potřebovali (pohybujeme se většinou na Andělu, Na Hřebenkách, na Kampě a v parku nad Klamovkou, a občas taky v Mostě – stačí zavolat Zuzkó, pomóc!), udělám vám výčet těch nejfrekventovanějších léčiv.

Brala jsem to do ruky jedno po druhým a ona mi vysvětlila, když jsem si to teda nepamatovala sama, nač to (po)užívá. Takže věci se mají takhle:

Sanorin ve spreji – nemůže bez něj dejchat nosem (Pravda – v noci popotahuje občas nasucho tak, že zasyčím: Bohajeho, stříkni si ten sanorin kurva do toho nosu!)

Cholagol – na žlučník

Espumisan – na nadýmání (třeba když se neovládne a sežere šlehačku, kterou ví že nemá jíst, protože ji nadýmá)

Carminativa – na zažívání. Tu karminatývu si občas dá i v noci, když sežrala šlehačku a nepomohl Espumisan. A obalí si břicho a záda takovým tím kožešinovým pásem.

Ještě doplňuju, že když nepomůže nic na nadýmání, ani na zažívání, a ani čaj (vlastníme nepřeberný množství pytlíků se směsí nejrůznějších bylin a čajů, namátkou bych vyjmenovala fenykl, řepíkovou nať, kopřivovou nať, kokošku, truskavec, no hele,

a taky ještě třeba dubovou kůru a heřmánkový té), tak prostě jde do kuchyně a přihne si ferneta přímo z láhve (pak chrápe jako starej námořník, táhne z ní chlast jak ze starýho námořníka, roztahuje se i na mý půlce postele a kope – což jsem pak docela nasraná).

Naštěstí máme jednu flašku ferneta tak na dva roky, takže z toho lze usoudit, že to až tak s tím žraním nadýmacích věcí nepřehání. Nicméně – protinadýmací léky máme stále při sobě, kdyby něco, volejte.

No a pak dál:

Flonidan, ten má na alergie.

Má alergii na prach.

Teda měla.

Na začátku našeho vztahu, když za mnou jezdila do Mostu, jsem jí vždycky mobilem nahlásila, že jsem nevyluxovala, tak ať si vezme dva prášky navíc. Několik let dojíždění do Mostu, jakož i má bordelumilovnost, ji otrkalo, už moc nealergizuje.

Paralen na teplotu. Za těch sedm let, co spolu jsme, ji teplota na cestách nikdy nepřepadla, ale kdyby ho s sebou neměla, vyhoupla by se jí na čtyřicítku. Tak co, tak ať ho má po ruce, nojono.

Algifen čípky – na bolení bříška. By mě zajímalo, kde by si ho jako chtěla zavádět, ale radši to nebudu rozvádět.

Stoptusin – na kašel.

Echinaceové kapky – na nachlazení. Já tomu říkám mačkaný štěnice, tak nějak to vypadá i voní a asi i chutná, a dostali by to do mě jedině pod narkózou, jinak teda ne!

Živočišné uhlí – prý na průjem. Přitom kolik už těch průjmů bylo (taky když sežereme kdeco, žejo), ale nepamatuju, že bych ji někdy viděla pojídat živočišný uhlí.

No nic, uhlí, taky s náma jezdíš na výlety.

Novo Pasit. Ten vím, nač je (na nervy, babičko, na nervy), a dovolila bych si trošku zarýmovat:

Tím se Zuzka nalévala,
když jsem ji tak trochu ...srala.

(Tedy poměrně nedávno, a vypila toho opravdu, opravdu hodně – byla to má velká akce. Naštěstí trvala krátce, jinak by nám Zuzka všechny prachy utopila v Novo Pasitu.)

No, a pak je v jedný přihrádce štůsek kapsicinovejch náplastí, kdyby bolely záda, a Voltaren gel na totéž, a ještě Fenistil gel na štípance a spáleniny. Ten jsem ocenila nedávno taky, když jsem pekla ten obrácenej jablkovej koláč, co mi dala recept Evelínka, spálila jsem si pěkně pazouru.

Takže – vivat Fenistil!

Mám se zmiňovat o několika kouscích jeleního loje a toaletním papíru? (Kdyby někde cestou byl motorest, kde ho všechen vypotřebovali nebo ho nějaká svině nenechavá ukradla, bez ohledu na spoluobčany s velkou potřebou.) To je až zbytečný, ne?

Á tady je, náš milej Algifen – kapky.

Tak to schvaluju. Bez něj ani ránu, jsem pro. (A ještě bych si tam, s dovolením, přidala svůj Kinedrylek, protože v autě zvracím už jen při představě, že jsem si ho zapomněla vzít.)

Jak vidíte, jsme nejen pojízdná psí bouda, ale taky pojízdná apatyka.

Klidně zavolejte, fakt, máme toho dost přinejmenším pro menší městečko na prvních 14 dní.

Jen mě tak napadá:
Vždyť my nemáme žádnou dezinfekci! A obyčejnou náplast! Čím to vyčistíme a zalepíme, esik se ta Zuza kvůli mně fakt rozkrájí?!

Tak, pro dnešek jsem toho nakecala dost, takže o tý Paříži až příště.

Jdu balit, zítra jedeme na menší srazík. Na Okoř. Mám tam spicha s bráchama a dcerou a tím jejím.

Jako každej rok se tam koná OPEN AIR – rockovej festival (info zde: http://www.festivalokor.cz/ ), no a tam my nemůžeme chybět.

Kdo by nakrmil klíšťata na Bedrnovic louce, žejo.

Tak pa, a ač si s sebou beru noťas, tak hodlám dovyřezávat balzu, takže nejspíši čaukís v neděli.

A pěknej víkend, čumáčci, jo?