Věci ze šuplíku

Ačkoli – tvrzení, že co mívám na sobě, je pyžamo, je značně nadhodnocený.

Jak už jsem se dřív zmínila, dávám přednost tričkům.

Většinou takovým, co už nejdou nosit ven.

(No a to už je teda maso.)

Jako dneska.

Na prsou by bylo možno přečíst LADY BIRD, kdyby ovšem do nápisu nezasahovala díra, kterou mi, panstvo promine, jedno prso občas vykoukne ven.

Jo, říkávám Zuzce:

Hele, kdyby se mi něco stalo, než přijede záchranka, převlíkni mě!

By se asi podivili.

Doktoři.

Chicht.

Mimochodem – v čem spíte vy?

Pokud to není tajný.

A jestli mi tu nějaká napíše, že v krásný slušivý noční košilce, uvědomte si, že mě to hodně naštve.

(Nechci napsat, že nasere.)

Nicméně – fakt je ten, že ta lenora se mě vážně drží.

Dneska celej den.

Mrcha.

Zívám.

Žmoulám si oči.

Nic se mnou není.

(To není ani tak. chicht.)

Ráda bych srandovala, mám dobrou náladu, ale můj spánkovej deficit mi dělá čáru přes rozpočet.

Takže věci se mají tak, že co se týká nejdůležitějších částí těla, ty mám umytý, ale ať po mně nikdo nechce, abych si teď čistila zuby.

(To je hnusný, nečtěte to!)

Nebo odlíčila oči.

Jak se začnu ráchat ve vodě, proberu se.

A já už opravdu musím.

Zív, zív, zív...

Tak přeju všem krásnou noc, čumáčci.

A zítra se mějte moc pěkně, jo?

Brou...

Uáááá...

Zív...