Máte jedinečnou příležitost vidět na vlastní oči, jak to u mě funguje.
Jak funguje životaběh u pravýho a nefalšovanýho pechfógla.
Jakmile cokoli vyřknu nebo napíšu jako tutovku, aniž bych přitom třikrát zaťukala (případně vduchu dodala Dá-li Bůh), všechno se posere.
Odjely jsme domů z kolbenky s vidinou povalování se a ráno rychlého pofackování rozkramařených věcí, než dorazí avízovaná návštěva.
A hle – všechno je jinak.
Zuzka u vchodu do domu zbělela a prohlásila, že nemá klíče od pracoviště.
A že asi nechala odemčeno.
Nebo zamčeno, a klíče v zámku.
Zvenku.
Na poměrně rušný smíchovský ulici.
Kde kromě slušnejch lidí chodí taky pěkná pakáž.
(Jako skoro všude, žejo.)
Tohle je Zuzky mánie – v pravidelnejch intervalech, většinou když ráno nejvíc pospícháme, se vrací domů pro klíče od auta.
Já mezitím držím psy a polykám jedovatou slinu, hehe.
No, tak jsme prohrabaly tu její zkurvenou tašku (Dámy prominou, ale já tu tašku fakt nenávidím, pokaždý si o ni zlomím nehet!) a milé klíče jsme nenašly.
Zuzka se prošacovala od hlavy po paty.
Já rovněž.
Do toho šacování psi zavile vyli.
Prošácly jsme auto.
Nic.
Šacovala jsem doma, co šlo.
Psi se zklidnili, ale kočka začala blinkat stravu, kterou jsem jim ještě před prohlídkou připravila, abych se mohla soustředit na hledání.
Pes začal žrát, co kočka vyblila (Promiňte, pokud zrovna jíte!).
Nechala jsem ho.
Zuzka odjela zpátky do kolbenky, aby zjistila, že v zámku klíče nejsou.
Buď je potratila někde cestou, nebo je najdeme za týden v hlubinách auta.
Nebo je někdo sebral a čeká, až na Smíchov padne tma.
Nasrat, milí zloději.
Bez práce nejsou koláče.
Takže odjela k mámě pro náhradní (naštěstí jsou).
No, a v tuto chvíli, doufám, dokončuje výměnu zámků.
Tak asi tak.
Pechfógl osobně vám přeje klidnej večer.
Ten obraz, co jsem slíbila sem dát, dovalím kdyžtak později.
Někam jsem totiž položila foťák.
Jdu ho hledat...
Ve 22:07 byl foťák nalezen, takže blejskám (a blbě, s leskem, nechce se mi lovit stativ a koumat, jak na to) ten můj novej obraz, tady je, a po anabázi s výměnou zámků se na nic víc nezmůžu. Jen pozdravit zuzi a Skrblindu, který jsem tu někde četla.
(Utahanej smajlík odcházející aspoň na chvilku natáhnout pérka)