Věci ze šuplíku

Nojo, no.

Jako vždycky.

Měl být klídek, ale nebyl.

Na pátek avízovaná návštěva, kamarádka Věrča z Mostu, přijela v sobotu navečer.

Sama, dceru ani nevzala nahoru, po nákupu v Ikea ji poslala domů, že prý nehodlá koukat celej víkend na

nafoukanej ksicht puberťačky.

(Jo, o tom něco vím. Že, spratečku? chicht)

Takže přes den jsme stihly uklidit celej byt, včetně trsů kočičích chlupů (zase se rvaly, sviňuchy).

Pak přišla naše srbská kamarádka Jaca, Jasminka, a přinesla Zuzce dárek k narozeninám. Krásnej. Soupravu smaltovanejch hrníčků, pomalovanejch kočkama, a stejnou nádobu na cukr.

Hned jsme si z nich daly pravej anglickej čaj.

Mňam.

Pak Jacinka odešla a dorazila Věrča.

Večer jsme se povalovaly v pyžamu, hulily, pily kafe, dlabaly dobroty, zejména čokoládový pralinky z bonboniér, co se Zuzce sešly, pomlouvaly kdekoho v Mostě a kdekoho v Praze a kdekoho v Pupíkově, a prostě kecaly.

Do půl druhý.

V neděli jsme byly se Zuzkou a našimi psy objednány do Psí polepšovny k Missi.

Naši návštěvu jsme nechaly doma, a i když právě dokončila VŠ a zastává docela významnou funkci na docela významným úřadě, stala se jednou z nás – umyla nám nádobí, pověsila prádlo, a z hromady vypraných hadrů vytáhla Zuzce kalhoty a tričko a vyžehlila jí to.

Nabízela jsem jí tu exkurzi do světa obyčejnejch lidí trochu obsáhlejší, že mám jako ještě dva koše prádla, ale nechtěla, že prý to jako vzorek, jak si žije spodina, stačí (chicht).

Missina smečka se na nás vyřítila, pozdravila nás jako starý známý, a náš kriplík se mezi ně, když se trochu otrkal, radostně začlenil.

No hele:

To jsou Missipejsci (zveřejňuju s laskavým svolením majitelky), mezi nima náš Tedík, a za ním málo viditelné Missištěňátko.

Na tomto místě musím podotknout, že jsem od Missi dostala fíkovník, a že přijímám objednávky na příští rok na prodej fíků (smajlík znalecký zahradnický).

Jo, a když zmiňuju kytky, musím ještě podotknout, že jsem se zrovna odhodlala vyhodit jednu kytku od jedné Mony, protože přes veškerou péči chřadla a chřadla, a když jsem na to šla, zjistila jsem, že kytka vystrčila po několika měsících dva lístečky. Fakt v poslední vteřině. Mám radost, jako bych je sama porodila!!!

Probraly jsme na návštěvě detailně (naše) nedostatky v psí výchově, a když ta smečka kolem nás postupně odpadla a usnula, byla na Tedíkovi vykonána manikúra a pedikúra, protože už měl ty pazoury zase jako orel skalní .

Missi předem upozorňovala, že má fofry, takže ať neočekáváme žádnou hostinu, že si nedá nohu za hlavu, ale nakonec stejně samozřejmě něco vytasila. Jelikož jsem byla po opulentním obědě, nakrmila jsem, když se nekoukala, tou šunčičkou z chlebíčků dva nejblíže žebrající Missipejsánky (no ale faaakt jsem jim dala jen malinko, nenadávej, hihi, mně jich bylo líto, já nejlíp vím, co je to chuť!).

Kvečeru jsme vyrazily domů, cestou jsem chtěla někde zastavit a zdokumentovat, jaký jsme s mým pražským krysaříčkem udělali pokroky stran znalostí o Praze, takže bych ráda vyfotila našeho psa na Václaváku pod Žižkou Svatým Václavem, ale Zuzka špatně odbočila, takže jsme se dostaly na Jižní spojku, a Jižní spojka je docela hnusná, průmyslová, tam k focení nic není.

Teda možná jo, Lada by tam určitě objevila alespoň nádherně vybarvenýho šneka, nechávajícího za sebou duhovou slizovou čáru, ale po mně to nechtějte, náš foťák na makro vyfotí tak nanejvejš právě toho našeho psa, do menších věcí už nejde.

Večer zase kecání a cpaní se čokoládovejma bonbónama, a trochu jsme se servaly o zbytek oběda.

Ráno v pondělí jsme vstávaly brzo, protože jsme vezly naši návštěvu na MF ČR (kde je to všude kolem rozkopaný jako prase).

Chtěla jsem toho zmrtvýchvstání využít, tak jsme pak zajely na Karlák, že si jako zase nechám pustit žilou, ale při pohledu na frontu až k hlavním lítačkám jsem usoudila, že se na to vyseru a půjdu tam Indy.

Pak za náma bylo moje užzasmocmilý dítě s přítelem, přinesli nám oběd a cigára, a povídali jsme si o hezkejch věcech.

Taky jsme s dcerou řešily to, že klidným a mírným přístupem se vyřeší mnohem víc než řvaním. Řekla jsem jí, že jí předvedu, jak se to musí, a telefonovala jsem jedný paní magistře. Po dvou minutách velmi klidnýho hovoru jsem zařvala: No, a já Vám garantuju, že pudete do prdele!

(Dcera mi řekla, že se mi to moc nepovedlo.)

Večer se mi stalo to, že jsem odpadla v 19:00. Zuzka mě měla vzbudit na Hraběnky, ale nakonec mi je musela jen převyprávět, protože když mě budila, zavrčela jsem na ni, že chci spát durch (rozuměj do rána).

Odpadli i psi, hele:

Různorodýho povlečení si, prosím, nevšímejte, už jsem to tu psala, že povlékáme do toho, co zrovna není vypráno z důvodu pomočení psím zmetkem.

A dneska ráno?

Vstávala jsem v 6:00, měla jsem vyspáno.

To nepamatuju!

Mám báječnou náladu.

I když mě čeká hnusná práce – plno odbornejch překladů, plno termínů, o kterejch nemám ánung ani v češtině, hihi.

A víte co?

Viděla jsem na obloze krásný slunce.

A to v místech, kde ho nikdy jindy nevídám.

Takže proto mám tu dobrou náladu.

A zácpu.

Z těch čokoládovejch bonbónů.

Tak pěknej den, čumáčci, jo?

Čokoládovej.